Když jsme se chystali na Kokořín, měli jsme za to, že hrad je na kopci a uvidíme ho už z daleka. Jenže jsme se spletli, on je schovaný a vykoukne až na poslední chvíli. Hrad pro romanitky a snílky, jak ho nazvala nejen paní průvodkyně, ale i K. H. Mácha, stejně tak celé jeho okolí určitě stojí za prozkoumání. Sice to na fotkách nevypadá, ale musí přát počasí. Ráno sice bylo nádherně, jenže co jsme se vrátili z hradu, začalo pršet a pokračovalo až do večera.
Hledání Kokořína číslo I.
Hledání Kokořína číslo II.
První pohled z prudké zatáčky.
žádné komentáře